Na pěstování je vavřín velice nenáročný, navíc je díky svým tuhým listům s obsahem silic minimálně napadán škůdci. Výjimečně se vyskytují jen puklice.

Vavřín pěstujeme v běžném substrátu pro pokojové rostliny a přihnojujeme od konce února do konce září jednou za dva týdny běžnými hnojivy na pokojové rostliny.

Vavřín  potřebuje pravidelnou zálivku. Pokud je rostlina na přímém slunci, pak dokonce každodenní. Přitom ale dbáme, aby rostlina tzv. nestála ve vodě. V létě vavřín sám ukáže, kdy potřebuje zalít. Mladé výhonky se začnou sklánět a mladé lístky se trochu zkroutí. Jakmile rostlinu zalijeme, vrátí se vše během pár hodin opět do normálu.

Od jara do podzimu je ideální jej pěstovat venku na zahradě nebo balkóně. Vavřín je poměrně odolný i proti nízkým teplotám, starší rostliny snáší teploty až –2 °C, mladší rostliny raději nevystavujeme teplotám pod 0 °C. Pokud jde o zimování vavřínu, je ideální ve světlé chladné místnosti při teplotě 3 °C až 18 °C. Při nízkých teplotách zálivku výrazně omezíme.

Během zastřihování si můžeme připravit řízky, které dáme zakořenit do písčitohlinité směsi. Rostliny z nich začnou růst zhruba po roce, teprve potom je můžeme začít tvarovat.

Vavřín se využívá i jako koření známé jako bobkový list. K tomuto účelu se sklízí dvouleté listy, které se suší ve stínu, aby si zachovaly světlezelenou barvu.

V kuchyni má bobkový list široké využití. Vylepšuje pokrmy z rajčat, smetanové omáčky, svíčkovou, hodí se k vařeným rybám, zvěřině, masovým špízům, na ražniči, do marinád, brambor, do aromatických octů, uzenin, při nakládání okurek, zelí nebo hub, ale i na pečení masa a zvlášť zvěřiny.